Životopis Jiřího Františka Svobody, Eq.M.

Jiří František Svoboda, Eq.M. z Brna - Medlánek se narodil dne 5. dubna 1926 v Brně jako Jiří Streichsbier. Jeho rodiče ho učili ctít pravdu a držet dané slovo. Obecnou školu navštěvoval v Medlánkách a čtyři třídy Masarykovy měšťanské školy absolvoval v Řečkovicích. Ve Skautu si upevnil vědomí Čechoslováka a jeho koníčkem bylo radioamatérské vysílání.

Vyučil se kovosoustružníkem a v osmnácti letech byl Němci nasazen na výrobu tanků v Českomoravské-Kolben-Daněk v Praze – Libni. Po rozbombardování továrny ujel domů do Medlánek. Zde se zapojil do práce místní Hasičské jednoty a podílel se na hlídkové službě, kde držel stráže na medláneckém letišti a u pracháren. Na základě výzvy vstoupil do Československé armády. Vykonával zde strážní službu na Brněnském hradě na vrchu Špilberku a půl roku sloužil jako řidič u motorového rychlopraporu na východním Slovensku.

Po návratu do Brna využil akce, která umožňovala změnit si německy znějící příjmení, a se souhlasem svého otce přijal příjmení po své matce, která za svobodna byla Svobodová. Po absolvování vojenské služby nastoupil v roce 1947 jako soustružník do Královopolské strojírny Brno. Zde po dobu sedmi let pracoval jako dílenský plánovač a rok byl dílenským mistrem. Po úspěšném ukončení dvouleté průmyslové školy mu byla ve dvaceti devíti letech svěřena funkce vrchního mistra obráběcí dílny doškolovacího střediska pro obráběče.

Dne 28. července 1951 se oženil se zdravotní sestrou Věrou Hanyášovou, s kterou prožil více jak čtyřicet jedna let spokojeného manželství. Manželka mu zemřela 12. února 1992. Bohužel manželství zůstalo bezdětné.
V době slučování Sociálně demokratické strany s Komunistickou stranou Československa, odmítl jako člen Sociální demokracie vstoupit do KSČ a raději zůstal nestraníkem. Když byla k 1. lednu 1949 zrušena tisíciletá zemská samospráva Moravy a Slezska, tak si uvědomil své moravanství a vnitřně se nikdy neztotožnil s totalitním zrušením zemské samosprávy v ČSR.

V roce 1964 jel Jiří Svoboda se svým vozem Praga – Picolo závod historických vozidel v Itálii a získal zde pohár i řadu oceňujících plaket. V roce 1969 byl jako nestraník zvolen do Rady pracujících KPS Brno, když obdržel 3.797 hlasů, což znamenalo 72,8 % přízeň spolupracovníků. Členskou schůzí odborů provozu strojírny byl následně navržen na ocenění „Nejlepší pracovník ministerstva strojírenství“, což ale v další době nastalé normalizace nebylo již realizováno. V určité nejistotě poté vykonával práci vrchního mistra dále, ale až po roce byl do funkce opět potvrzen, ale veřejnou činnost v závodě měl již omezenou. Poté navštěvoval šest semestrů podnikového vzdělávání a v roce 1975 vypracoval závěrečnou práci na téma Analýza funkce vrchního mistra, kterou úspěšně obhájil před zkouškovou komisí. V KPS Brno pracoval celkem třicet devět let a v roce 1986 při odchodu do důchodu obdržel od ředitele podniku Čestné uznání a medaili KSB.

Velkou životní vášní J. F. Svobody bylo cestování. Velmi rád navštěvoval cizí země a své dojmy většinou zachytil písemně, fotoaparátem i 8mm kamerou. Za svůj život navštívil řadu zemí: Alžír, Anglii, Belgii, Bulharsko, Čínu, Egypt, Francii, Itálii i San Marino, Jugoslávii, Kypr, Maďarsko, Monako, Polsko, Rusko, Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, Rumunsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švýcarsko, Turecko i Vatikán.

V denním tisku uveřejnil cca 22 příspěvků a článků, a to nejen ze svých cest, ale apeloval v něm i na obnovu zemského uspořádán našeho státu a prosazoval obnovu zemské samosprávy Moravy a Slezska. Rovněž se věnoval historii rodných Medlánek, kterou sepsal a v kopiích předal zastupitelstvu obce, hasičům i místní škole. Více jak 180 kopií jeho práce o historii Medlánek bylo rozdáno zájemcům z řad místních občanů.

Po roce 1989 se aktivně zapojil do veřejného života. V listopadu roku 1990 kandidoval za Hnutí samosprávné demokracie – Společnosti pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS) do Zastupitelstva města Brna a obdržel 6.063 hlasů. Vlivem principu poměrného zastoupení kandidujících subjektů byli předsunuti zástupci jiných volebních stran s menším počtem hlasů a tak byl Jiří Svoboda veden pouze jako náhradník za HSD – SMS. Zúčastnil se také veřejných akcí pořádaných HSD – SMS i Moravským občanským hnutím. V roce 1990 byl delegátem zemských sněmů HSD – SMS v Kroměříži. V roce 1993 se stal členem Moravského národního kongresu (MNK) a od roku 1994 pracoval v jeho výkonném výboru a v revizní komisi. Stal se zakládajícím členem místní organizace MNK v Medlánkách.

V roce 1996 se stal členem Společenství Moravských rytířů sv. Rostislava, které se v roce 2002 transformovalo v Královský řád Moravských rytířů sv. Rostislava a Kolumbana (KŘMR sv. RaK). Následně byl dne 4. července 2002 na Znojemském hradě pasován Velmistrem řádu Jeho Královskou Výsostí princem Michaelem Alexandrem Jakubem Stewartem, 7. hrabětem z Albany, moravským rytířem a byl mu rovněž potvrzen jeho osobní znak (V modrém štítu stříbrné sklíčidlo. Na přilbě s modro-stříbrnou točenicí jsou složená modrá křídla, mezi nimiž vystupuje sklíčidlo jako ve štítu. Přikrývadla jsou modrá a stříbrná).

Dne 24. května 2005 předal společně s Janem Fučíkem, Eq.M. SOS vesničce v Medlánkách finanční dar KŘMR sv. RaK ve výši deset tisíc korun.

V roce 2006, při příležitosti svého životního jubilea, obdržel od Moravského zemského mistra Královského řádu Moravských rytířů sv. Rostislava a Kolumbana, Jeho Excelence Ing. Jaroslava Josefa Pospíšila, Ph.D., Eq.M. řádovou medaili a od Rady řádu knižní dary.

Postupem věku ho začaly trápit choroby a v závěru života již téměř neviděl. Jiří František Svoboda zemřel po dlouhé těžké nemoci dne 25. března 2013 v Brně. Poslední rozloučení se konalo v Brněnském krematoriu dne 3. dubna 2013. Čestnou stráž na jeho poslední cestě stáli řádoví spolubratři, kteří se s ním rozloučili řádovou i moravskou hymnou, písní Moravo, Moravo. Čest jeho památce.