Životopis Ivana Višňáka

Dne 11. května 2017 zemřel v Blučině ve věku 82 let, bývalý vedoucí polesí Židlochovice, lesník, myslivec a oborník v oboře Kralice nad Oslavou pan Ivan Višňák.

V roce 1955 absolvoval Ivan Višňák Lesnickou technickou školu v Trutnově, která byla zaměřena především na pěstební činnost v lesním hospodářství. Ze školy odešel na jižní Moravu, kde nejprve působil na polesí Diváky, poté na polesí Mušov a v roce 1959 přijal nabízenou funkci technika na polesí Židlochovice. V roce 1964 se stal vedoucím židlochovického polesí a v této funkci pracoval 32 let, až do roku 1996, kdy odešel do penze.

Na polesí Židlochovice vybudoval systém bažantnic, které navazovaly na historické bažantnice, které byly budované v 17. a v 18. století. V roce 1979 se zasloužil o vybudování obory Termanec, kde se věnoval chovu daňků a muflonů, který dovedl až k úlovkům světových trofejí. Za vynikající výsledky v chovu mufloní zvěře obdržel Ivan Višňák v roce 1989 cenu Edmonda Blanca, kterou uděluje CIC za mimořádné úspěchy v chovu zvěře.

Po odchodu do důchodu působil krátce jako odborný expert pro obornictví a myslivost u tehdejší Lesní společnosti Jihomoravské lesy, a. s., odborně spolupracoval se společností Agro Měřín a od roku 1998 bylo jeho jméno spojováno s oborou Kralice. Za 19 let působení v této oboře prokázal, že láska ke zvěři, která je spojená s vysokou odborností a prací přináší výsledky.  Hodnota trofejí daňčí zvěře chované v Kralické oboře pod jeho vedením, se za dobu jeho působení zvýšila o více jak 25 bodů CIC.

Ivan Višňák byl známý nejen jako odborník v myslivosti a chovu zvěře, ale byl také znám jako dobrý člověk, veselý společník a ctitel všech přírodních krás, který nepokazil žádnou zábavu. Za své celoživotní zásluhy o myslivost a chov zvěře byl po zásluze oceněn čestným členstvím v Královském řádu Moravských rytířů sv. Rostislava a Kolumbana a dne 26. června 2015 byl v Brně na Brněnském výstavišti pasován Velmistrem řádu J. K. V. princem Michaelem J. A. Stewartem na Moravského rytíře.

Zároveň mu byl konfirmován jeho osobní znak – v modrém poli bílé skalisko a na něm bílý mufloní beran se zlatými toulci. V klenotu je vztyčená ruka v modrém rukávu držící zlatou loveckou trubku. Přikrývadla zlato – modrá.

V Ivanu Višňákovi odešel člověk, na kterého se nezapomíná. Čest jeho památce.