Životopis Ing. Leoše Sedláčka, Eq.M.

Ing. Leoš Sedláček se narodil 22. srpna 1947 v Brně jako druhorozený syn Metoděje a Milady Sedláčkových. Dětství prožil se svým starším bratrem Jiřím. Politický režim v 50. a 60. letech se neblaze promítl i do života obou sourozenců. Otec byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s tzv. „Textiláky“ do vězení a Leoš tak od deseti let vyrůstal u svého strýce v Doubravníku spolu s bratranci Slávkem a Ivošem. Dospívání pro něj nebylo jednoduché. Po ukončení základní školy se vrátil do Brna. Vzhledem k otcovu uvěznění neměl šanci jít na studia. Mohl se pouze vyučit v textilním oboru a protože se z něj stal tzv. „dělnický kádr“, bylo mu umožněno chodit do večerní školy (jedenáctiletky) a udělat si maturitu. Aby využil své specializace, pokračoval v denním studiu na Střední průmyslové škole textilní. Po složení druhé maturity se přihlásil ke studiu na Vysoké škole strojní a textilní v Liberci a po složení státní zkoušky obdržel titul Ing.

Zde se kromě studia seznámil i se svou celoživotní partnerkou Věrou. V manželství se jim narodili dva synové Aleš a Petr.

Velkým zlomem byl návrat celé rodiny do rodného Brna. Byli rodina, ke které patří všechny běžné starosti i radosti. Leoš dělal vše pro to, aby syny dobře vychoval a těšil se s nimi ze společně prožitých chvil. Později, když se synové oženili, tak se od nich s manželkou dočkali třech vnuků a vnučky.

V 90. letech Leoš založil firmu a rozjel podnikání ve svém oboru. Byl hrdý na to, že oba synové pokračují v tom, co začal. Do poslední chvíle jim pomáhal a  svým dílem se podílel na chodu rodinné firmy.

Celý život rád cestoval a poznával nejen krásy naší vlasti, ale i cizích zemí. Mimo jiné navštívil několikrát Kubu, která ho inspirovala ke studiu španělštiny. Společně se svou ženou dvakrát navštívil Austrálii, kde měl přítele z mládí a ten jim ukázal místa, kam se běžný turista nedostal.

Dvakrát navštívil Severní Koreu a krátce i Čínu. V únoru roku 2024 si splnil svůj životní sen a navštívil Peru a to nejen kvůli přírodním krásám, ale také aby zúročil letité studium španělštiny. Rád poznával krásy naší vlasti, zámky, hrady i jejich architekturu. Zabýval se dějinami středověku i dějinami 20. století. Díky těmto zálibám získal mnoho přátel po celém světě. Zájem o dějiny rodné Moravy ho přivedl do řad členů Královského řádu Moravských rytířů sv. Rostislava a Kolumbana. Členem se stal 15. května 2004 a dne 29. října 2005 byl na zasedání Generální kapituly řádu zvolen členem řádové Rady. Později dne 5. července 2008 byl Velmistrem řádu JKV princem Michaelem z Albany při druhé řádové investituře ve Valticích pasován na moravského rytíře.

Při té příležitosti mu řádový Velmistr potvrdil jeho osobní znak. Ve zlatém štítu na červeném kosmém břevnu je položený zlatý tkalcovský člunek. Na přilbě s červeno-zlatou točenicí a přikrývadly je klenotem zlaté křídlo s kosmým červeným břevnem, na němž je položeno zlaté krojidlo.

Leoš byl velmi společenský, rád poseděl s přáteli u sklenice dobrého vína nebo vychlazeného piva. Humor mu nebyl cizí a byl vždy schopen udělat si legraci i sám ze sebe. Byl to oblíbený parťák do nepohody.

Vždy stál při své rodině když ho potřebovala a nikdy ve své lásce k dětem, vnoučatům a své ženě nepolevil. Velkou péči věnoval domu a zahradě, která se mu stala osudnou a kde ho zradilo jeho srdce. Zde nečekaně zemřel dne 9. července 2024. Rozloučení s ním se konalo v obřadní síni krematoria města Brna v pátek 19. července 2024. Zcela zaplněná obřadní síň symbolizovala skutečnost, že odešel známý a milovaný člověk.

Čest jeho památce.